Přehlédnuto mikroskopem: Proč tradiční diagnostika selhává při odhalování nejen tasemnic a jak to napravit?

Navzdory velkému množství snadno dostupných antiparazitních přípravků jsou střevní parazitózy u psů stále časté.

Dr. Jason Drake, DVM, DACVM-Parasitology řadí mezi faktory, které přispívají k infekcím střevními parazity u psů následující:

Situaci ještě více komplikuje fakt, že tasemnice a tenkohlavci mohou být obtížně diagnostikovatelní pomocí tradičních diagnostických metod. Jaké je tedy řešení? Pojďme se blíže podívat na omezení pasivního flotačního vyšetření trusu, jak efektivně diagnostikovat červy u psů a na účinné metody ochrany proti parazitům.

Diagnostika střevních parazitů: Omezení flotační metody

Rutinní screening je prospěšný nejen pro zdraví našich pacientů, ale také pro ekonomický výsledek veterinární kliniky. Companion Animal Parasite Council doporučuje, aby byla všechna zvířata v zájmových chovech celoročně testována a chráněna proti vnějším i vnitřním parazitům.

Ačkoli pasivní flotace trusu zůstává ve veterinárních klinikách běžnou praxí pro diagnostiku parazitárních infekcí, má tato metoda značná omezení.

V nedávné studii publikované ve Veterinary Parasitology bylo při tradičním pasivním flotačním vyšetření trusu u psů přehlédnuto alarmující množství střevních helmintů ⁽¹⁾.

V rámci studie tým výzkumníků (jehož členem byl i Dr. Drake) zkoumal obsah celého GIT u 97 přirozeně infikovaných dospělých psů.

Vzorky trusu každého vyšetřovaného psa byly vyšetřeny pasivní flotací roztokem dusičnanu sodného a odstředivou flotací roztokem sacharózy. Zároveň byla u 92 psů testována přítomnost antigenů hlístic ve zmražených vzorcích trusu.

Přibližně dvě třetiny psů ve studii byly infikovány hlísticemi a více než polovina byla infikována tasemnicemi. "Ačkoli se jednalo o psy z útulku, jedná se o reprezentativní ukázku toho, čím se mohou nakazit, pokud nejsou běžně odčervováni", říká Dr. Drake.

Dle prevalence byly nejčastěji pitevně nalezenými střevními helminty: Dipylidium caninum (49,5 % psů), Ancylostoma caninum (46,4 % psů) a Trichuris vulpis (39,2 % psů), Toxocara canis (11,3 % psů) a Taenia spp. (7,2 % psů). Podle studie samotná flotace trusu odhalila pouze 4,2 % infekcí Dipylidium caninum, 84,4 % infekcí Ancylostoma caninum, 68,4 % infekcí Trichuris vulpis, 54,5 % infekcí Toxocara canis a 14,3 % infekcí Taenia spp. ⁽¹⁾.

To znamená, že téměř 96 % infekcí tasemnicí Dipylidium caninum a 85 % infekcí tasemnicí Taenia spp. nebylo u vyšetřovaných psů zjištěno. "Většina infekcí tasemnicemi byla diagnostickými metodami používanými většinou veterinárních lékařů a diagnostických laboratoří přehlédnuta," uvádí Dr. Drake. "Stávající diagnostické nástroje nejsou v odhalování infekcí tasemnicemi dostatečné."

Třetina infekcí tenkohlavci u studovaných psů byla rovněž přehlédnuta pasivním flotačním vyšetřením trusu.

Další studie, která byla publikována ve Veterinary Therapeutics, se zabývala mimo jiné rozdíly v přesnosti pasivní a centrifugační flotační metody. Tato studie dospěla k závěru, že pasivní flotační metoda je méně přesná než centrifugace, zejména pokud není dodržena správná technika flotace trusu ⁽²⁾.

Závěr? "Veterinární kliniky využívající tradiční pasivní flotační metody přehlížejí značné množství parazitárních infekcí," říká Dr. Drake. "Využití centrifugačních technik zvyšuje citlivost vyšetření trusu."

Úskalí fekální flotace

Obecně rozšířené mylné představy o fekálních flotačních metodách mohou vést k falešně negativním výsledkům. Podle Dr. Drakea by si měli veterinární pracovníci uvědomit některé chybné kroky:

Nedostatečné množství trusu: Většina fekálních diagnostických metod vyžaduje pro testování alespoň 2-3 g trusu. Nástroje, které se běžně používají k získávání vzorků trusu ve veterinárních klinikách, však získávají pouze cca 0,1 g trusu.

Spoléhání se pouze na pasivní flotaci: Přestože je pasivní flotace trusu nejběžnější klinickou metodou, centrifugace je mnohem citlivější. Nejpřesnějších výsledků dosáhnete centrifugační flotací z diagnostické laboratoře v kombinaci s testem na přítomnost fekálních antigenů.

Nepochopení míry falešně negativních výsledků: Dr. Drake říká: "V současnosti dostupné klinické testy na přítomnost tasemnic jsou extrémně nepřesné. Tasemnice se velmi obtížně hledají pomocí pasivních i centrifugačních technik."

Diagnostika infekce střevními parazity 

Ideální metoda diagnostiky parazitů závisí na druhu parazita, který hledáte, radí Dr. Drake. "Nejpřesnější klinická diagnostika běžných hlístic trávicího traktu, jakými jsou tenkohlavci, škrkavky a měchovci, je metodou centrifugace s modifikovaným Sheatherovým roztokem," říká. 

Při hledání Giardia spp. u psa s průjmem může být podle něj lepší volbou centrifugační metoda za použití roztoku síranu zinečnatého.

"Naopak sedimentace je lepší pro těžší vajíčka parazitů, zatímco Baermannova metoda má vyšší citlivost na detekci larev mnoha plicních červů, jakými jsou Crenosoma vulpis a Angiostrongylus vasorum."

Širokospektrální ochrana proti parazitům

Skutečnost, že diagnostika střevních parazitů je často obtížná, je pro veterinární pracovníky důležitou připomínkou, aby se svými klienty pravidelně hovořili o celoroční širokospektrální ochraně proti parazitům.

Vzhledem k tomu, že tasemnice a tenkohlavci jsou u psů běžné, ale obtížně diagnostikovatelné, doporučuje Dr. Drake programy kontroly parazitů, které je zahrnují. Pouze několik vybraných přípravků působí měchovcům, škrkavkám, tasemnicím a tenkohlavcům a zároveň léčí případné infekce dirofiláriemi.

Klíčová je také ochrana psů před vnějšími parazity, a to zejména pro prevenci napadení blechami a klíšťaty, zdůrazňuje Dr. Drake.

"Vhodná ochrana proti parazitům udržuje domácí zvířata v pohodlí a zdraví a umožňuje majitelům zvířat brát je s sebou bez obav do města a do parků s jistotou, že jsou jejich zvířata dobře chráněna," říká Dr. Drake.

Ačkoli bývali parazité pro domácí zvířata vždy problémem, dnes se parazitární hrozby rychle vyvíjejí a objevují se v nových oblastech, varuje Dr. Drake. "Dokonce i v oblastech, kde bylo v minulosti riziko výskytu parazitů nízké, dochází poslední dobou k výraznému nárůstu výskytu, a tím i zvýšenému riziku," uvádí. "Použití antiparazitárních protokolů, které zahrnují ochranu proti vnějším i vnitřním parazitům, včetně pokrytí tasemnic, je klíčové pro to, aby si psi mohli užívat aktivního životního stylu, jaký dnes můžeme pozorovat."