7 mýtů o červech u psů, kterým vaši klienti stále věří

Není vždy snadné komunikovat s klienty, kteří si myslí, že znají odpovědi na všechno. V praxi veterinární lékaři denně slýchají od majitelů zvířat spoustu mylných informací, nejen o vnitřních parazitech a ochraně proti nim.

Zde je sedm nejčastějších mýtů o červech u psů a tipy, jak je uvést na pravou míru.

Situaci ještě více komplikuje fakt, že tasemnice a tenkohlavci mohou být obtížně diagnostikovatelní pomocí tradičních diagnostických metod. Jaké je tedy řešení? Pojďme se blíže podívat na omezení pasivního flotačního vyšetření trusu, jak efektivně diagnostikovat červy u psů a na účinné metody ochrany proti parazitům.

7 mýtů o červech u psů

1. „Můj domácí mazlíček potřebuje prevenci proti srdečním červům pouze v případě, že žiji v zasažené oblasti.“

Dirofilarióza je obvykle spojována s teplými a tropickými oblastmi, a to nejen v Evropě. Její výskyt se v Evropě postupně rozšiřuje od jihovýchodu dál. V současné době byla dirofilarióza již oficiálně zaznamenána v okolních zemích, jako je Slovensko, Rakousko nebo např. Maďarsko, a proto lze její výskyt očekávat i v naší oblasti.

"I když není riziko přenosu ve vaší oblasti vysoké, neznamená to, že žádné nehrozí," říká Dr. Christine Heinz-Loomer, DVM, MBA. "K přenosu dirofilariózy stačí jediné kousnutí infikovaným komárem. Tomuto onemocnění je o s ohledem na zdraví zvířete a případné náklady lepší předcházet než léčit zvíře poté, co se u něho infekce objeví."

Dirofilarióza je tedy parazitární onemocnění, kterému chceme rozhodně předcházet. Širokospektrální ochrana proti parazitům je však více než jen prevence srdeční červivosti.

"Pokud každý měsíc ošetřujeme psy proti hlísticím a tasemnicím širokospektrálními přípravky, chráníme tím psy před mnoha vnitřními parazity včetně srdečních červů." říká Dr. Susan Little, DVM, Ph.D., DACVM (parazitologie), profesorka veterinární parazitologie z Oklahomské státní univerzity. "V oblastech světa, kde nebyl prokázán lokální přenos dirofilariózy, se v přípravcích pro odčervení často používají účinné látky jako milbemycin-oxim a praziquantel."

2. „Můj pes potřebuje ochranu proti parazitům pouze na jaře a v létě.“

Ačkoli mnoho majitelů domácích zvířat používá přípravky proti endo- a ektoparazitům pouze v teplých měsících, celoroční ochrana je mnohem účinnější. Přerušované používání přípravků na ochranu proti parazitům se často vymstí, zejména proto, že mnoho klientů zapomene s příchodem teplejšího počasí na antiparazitní ochranu.

Abyste podpořili celoroční prevenci proti nejrůznějším parazitům, ujistěte se, že klienti vědí, že riziko nákazy parazity na podzim a v zimě nemizí, neboť v mnoha oblastech ČR se teploty dlouhodobě a nepřetržitě drží nad bodem mrazu.

Přežívání a přenos parazitů mohou ovlivňovat také změny klimatu. Klíšťata, blechy a komáři, kteří se v určitých oblastech nebo po delší období roku vyskytují častěji, s sebou mohou přinášet riziko tasemnic, srdečních červů a dalších nemocí přenášených vektory.

Klienti navíc nemusí vědět, že prevence proti srdečním červům může zahubit i nezralá stádia těch parazitů, kterými se pes nakazil v předchozím měsíci. Pokud tedy psa v září kousne infikovaný komár a majitel zvířete přestane v říjnu v prevenci pokračovat, může se u psa vyvinout dirofilarióza. Vzhledem k tomu, že některé přípravky proti dirofilarióze pokrývají i střevní parazity, pes by v závislosti na použitém přípravku potenciálně ztratil ochranu i proti měchovcům, bičíkovcům, škrkavkám a tasemnicím.

"Víme, že tito parazité mohou u psů způsobovat onemocnění (v některých případech zoonotická) a že se s nimi psi běžně setkávají, zejména pokud žijí společenským způsobem života." říká Dr. Heinz-Loomer. "Pokud chtějí majitelé chránit své psy, měli by přemýšlet nejen o riziku dirofilariózy, ale poskytnout svým mazlíčkům také širší spektrum antiparazitní ochrany.“

3. „Můj mazlíček nemůže mít červy, protože jsem žádné neviděl.“

Mnoho majitelů domácích zvířat se mylně domnívá, že pokud má jejich pes vnitřní parazity, uvidí je ve stolici. Neuvědomují si však, že mnoho domácích zvířat nevykazuje příznaky vnitřních parazitů, i když jsou infikována.

"Překvapivě většina psů s vnitřními parazity nevykazuje žádné klinické příznaky, zejména zpočátku." říká Dr. Kathryn Duncan, DVM, rezidentka veterinární parazitologie na Oklahomské státní univerzitě. "Postupem času, když se parazité neléčí, se může patologie zhoršovat a intenzita infekcí se může zvyšovat, protože se pes reinfikuje z okolního prostředí. Nejlepším přístupem je včasná detekce prostřednictvím rutinního vyšetření (alespoň jednou ročně) a pravidelné preventivní ochrany, která omezí dobu, po kterou jsou psi infikováni."

4. „V oblasti, kde žiji nemáme s parazity problém.“

Vnitřní parazité jsou častější, než si většina klientů (a dokonce i někteří veterináři) myslí. Vzhledem k tomu, že stále více majitelů domácích mazlíčků se svými psy cestuje a stýká se s nimi v psích parcích, rizika nakažení parazity se stále mění. Průzkum návštěvníků psích parků totiž ukázal, že 1 z 5 psů je pozitivní na vnitřní parazity (1).

"Jednou z největších překážek, kterou musí veterinární personál překonat, je mylná představa majitelů, že jejich pes nemůže mít vnitřní parazity, protože se o svého mazlíčka dobře starají." říká Dr. Duncan. "Ať už v psím parku, na každodenní procházce, v psí školce, nebo dokonce neúmyslně přineseni na našem oblečení či obuvi, psi a paraziti se navzájem najdou a výsledkem jsou infekce."

Hrozby parazitární infekce se mění také s tím, jak se rozšiřují hnutí ochránců zvířat a jak se čím dál více zvířat zachraňuje napříč státy. Přestože je třeba ocenit snahy o zabezpečení domova pro co největší množství domácích zvířat, jedním z potenciálních rizik tohoto jevu je zavlečení parazitů do nových oblastí.

"Pokud jsou psi zachránění z jiné země, kde je srdeční červivost hyperendemická, je velmi pravděpodobné, že budou nakaženi." říká Dr. Little. "Když jsou nakažení psi přivezeni do oblasti, kde je méně místních psů chráněných proti dirofilarióze, může dojít k tragédii. Nic totiž nebude bránit těm několika málo komárům, kteří tam jsou, aby přenesli infekci na nechráněnou psí populaci."

5. „Červi nejsou velký problém.“

Mnoho klientů nejenže podceňuje riziko, které parazité představují pro zdraví jejich psa, ale také si neuvědomují riziko, které mohou zoonotičtí parazité představovat pro členy „lidské“ domácnosti.

Ačkoli se zdá, že by tyto informace měly být všeobecně známé, ve skutečnosti zůstává velká část populace majitelů domácích zvířat v nevědomosti.

„Zoonotičtí parazité, jakými jsou měchovci, jsou u psů, zejména u štěňat, velmi častí. V místech, jakými jsou psí parky a další venkovní místa s vyšším pohybem psů a lidí se larvy vyvíjí, a následně v půdě přežívají infekční po celé roky." říká Dr. Duncan.

Podle údajů CDC (2) byl každý dvacátý člověk někdy v životě infikován škrkavkami od psů a koček. "Přestože u většiny z nás se tyto infekce nerozvinou v závažné onemocnění, léčba psů proti vnitřním parazitům pomáhá chránit také veřejné zdraví lidí." Říká Dr. Duncan.

6. „Negativní test trusu znamená, že pes nemá červy.“

Ačkoli je pasivní flotace trusu jedním z nejčastějších testů prováděných na veterinárních klinikách, není v žádném případě definitivní. "Provedení centrifugální flotace, ať už na místě, nebo zasláním vzorků do referenční laboratoře, výrazně zvyšuje pravděpodobnost odhalení infekcí, ale některé mohou být stále přehlédnuty." říká Dr. Little.

Podle Dr. Little jsou tenkohlavci druhou nejčastěji diagnostikovanou hlísticí u dospělých psů, přičemž některé průzkumy ukazují, že v některých oblastech je tenkohlavci infikováno téměř 40 % psů v útulcích (3). "Nicméně odhalení vajíček tenkohlavců pomocí flotační metody nemusí být ve srovnání s jinými hlísticemi tak přesné, protože jejich vajíčka jsou těžší a vylučují se v menším množství." říká Dr. Little.

Dr. Little dále uvádí, že tasemnice jsou téměř vždy přehlídnuty. V jedné studii bylo při pasivní flotaci přehlédnuto přibližně 96 % infekcí Dipylidium caninum a 86 % infekcí Taenia spp. u psů (3). V jiné studii zaměřené na prevalenci tasemnic u psů v západní Evropě bylo při kombinaci tradičních metod s testováním koproantigenů pozitivních na tasemnice 10,4 % psů, zatímco flotace trusu nebo centrifugace identifikovaly jako pozitivní pouze 0,2 % psů (4).

"Jen pro ně nemáme dobré diagnostické testy." říká Dr. Little. "Veterinární lékaři si často neuvědomují, že jejich pacienti jsou nakaženi tasemnicí, i když nedávné průzkumy ukazují, že tasemnice se u psů vyskytují častěji než měchovci nebo tenkohlavci."

Aby byli psi chráněni před běžnými parazity, se kterými se v prostředí často setkávají, doporučují Dr. Little, Dr. Duncan a Dr. Heinz-Loomer léčbu každý měsíc. "Nemůžeme prostě nechat psy nakažené až do dalšího klinického vyšetření a doufat, že se nám tehdy podaří infekci diagnostikovat." říká Dr. Duncan. "Místo toho musíme léčit proaktivně, vzhledem k tomu, jak časté tyto infekce jsou."

7. „Můj pes je chráněný – každý měsíc mu dávám léky.“

Majitelé domácích zvířat ne vždy chápou, jaký typ přípravků na ochranu proti parazitům svým psům dávají, včetně toho, proti čemu jsou a nejsou chráněny.

"Naši klienti mají tolik informací, kterým se snaží porozumět a které se snaží uplatnit, že detaily preventivní péče o jejich domácího mazlíčka mohou být velmi matoucí." říká Dr. Heinz-Loomer.

Klient může například podávat perorální léky proti klíšťatům a blechám a předpokládat, že pokrývají i vnitřní parazity, i když tomu tak není (nebo je pokrývají jen částečně).

"I když máme my, veterináři a veterinární personál, pocit, že o těchto věcech mluvíme neustále," říká Dr. Heinz-Loomer, "naši klienti mohou tyto informace slyšet jen jednou nebo možná dvakrát do roka. Mohou proto potřebovat "osvěžit" a posílit povědomí o způsobu ochrany proti parazitům."